Výroba sekery
Sekera patří, co s týče náročnosti výroby, k jedněm z nejlehčích. Stačí jen vybrat vhodné dřevo té správné délky, tvaru a pevnosti, získat dobrý jekor a pustit se do výroby. Co do tvaru se fantazii meze nekladou. Od reálných středověkých tvarů až po fantasmagorické patvary s množstvím výstupků, zářezů apod., vše je povoleno a má své místo v arzenálu toho či onoho národa, té či oné rasy. Ze zakupovaných dřev bych mohl opět doporučit hokejku, oproti tomu naprosto nevyhovující jsou různé smrkové a jiné násady z měkkého dřeva, nic nevydrží. Kvalitní bukové či dobové násady na skutečné sekery jsou naopak velmi vhodné. Stejná zásada platí i pro "přírodní" klacky. Tady jen malé upozornění: Část topora mimo držadla a čepele je lépe obalit alespoň tenkou vrstvou molitanu, vhodná opět třeba stará karimatka nebo mirolen. Nezřídka se totiž stává, že při úhybném manévru protivníka ho zasáhnete toporem, teče červená a už jsou problémy. U sekery (a kladiva), jelikož je to zbraň průrazná, platí zásada bezpečnosti dvojnásob.
Výroba samotná tedy spočívá ve vyříznutí požadovaného tvaru, pochopitelně dvakrát, jeho přichycení ke dřevu, kupříkladu hřebíčky, sešití hran (případné prošití plochy) a povrchová úprava. Pro zpevnění jekoru je dobré přišít ještě jeden (u velkých seker i dva - větší a menší) pruh (viz. obr.) po obou stranách. Pozor aby nezasahoval příliš k okraji, aby se ostří sekery mohlo při dopadu ohnout. Držadlo lze omotat proužky kůže, provázkem, páskou nebo nechat jen tak na divoko. Pro lepší držení je opět vhodné umístění hlavice na konci topora. Sekery mohou být jak jednostranné, tak oboustranné. Jednostranné jsou výhodnější pro jednoruční zbraně, jsou lehčí. Nedělejte sekery zase až příliš veliké, ty potom špatně procházejí řadami nepřátelských zbraní a štítů a mají i dosti značný odpor vzduchu při máchnutí.
Nice
(Anonim, 30. 6. 2009 16:23)